Historie

Křesťanský sbor Český Těšín je součástí církve Křesťanské sbory, což je název hnutí v rámci evangelikálního proudu křesťanství. Křesťanské sbory navazují na probuzenecké hnutí z 18. a 19. století, zejména tzv. „plymouthských bratří“ působících před rokem 1830 v Dublinu, Bristolu, Plymouthu ve Spojeném království a „bratrského hnutí“ (Die Brüderbewegung) v polovině 19. století v Německu. Roku 1848 se ve Spojeném království podle přístupu k věřícím ostatních církví hnutí diferencovalo na dvě skupiny, „otevření bratří“ a „uzavření bratři“ (Darbysté). Křesťanský sbor v Českém Těšíně patří do proudu tzv. otevřených bratří.

V době Rakousko-uherské monarchie působili na území dnešní ČR jako bratrští misionáři, například Dr. F. W. Baedeker, E. H. Broadbent a F. Butcher z Anglie, J. Warns z Německa a F. Widmer ze Švýcarska. Z domácích pracovníků pak F. J. Křesina a J. Mrózek, absolventi Alianční biblické školy v Berlíně. Škola, založená mimo jiné i osobnostmi „bratrského hnutí“ Dr. F. W. Baedekerem a generálem G. von Viebahn a vedena učiteli z řad „otevřených bratří“ Ch. Köhlerem a J. Warnsem, vychovávala misijní pracovníky především pro Rusko a východní Evropu. Dalšími spoluzakladateli bratrského hnutí v Česku byli kolportéři biblí Britské biblické společnosti jako například K. Helmich, M. Sadloň, R. Meitner. Vznik prvních sborů tohoto hnutí na území dnešní ČR, zejména Těšínska, spadá do roku 1909. Je spojen s misijním působením „otevřených bratří“. V meziválečném období užívaly bratrské sbory názvu „Sbory věřících v Krista“. Za 2. světové války byl na Křesťanské sbory vyvíjen tlak, aby vstoupily do svazu s Chelčického jednotou bratrskou. Po válce se „Křesťanské sbory“ těšily z nezávislosti jen do vydání nového církevního zákona v roce 1949, který nepočítal s církvemi bez struktur a členských záznamů a s duchovními bez státního zaměstnaneckého poměru. Po letech života v ilegalitě získaly Křesťanské sbory na návrh Státního úřadu pro věci církevní, jež v říjnu 1955 schválil ÚV KSČ, v únoru roku 1956 souhlas státu ke své činnosti. Zachovaly si však určitá specifika svého vnitřního života, jež ke své činnosti potřebovaly. Od roku 1957, kdy byla schválena jejich první ústava, nesou sbory bratrského hnutí v České republice název „Křesťanské sbory“.

V současné době v Čechách působí kolem deseti sborů, na Jižní Moravě asi 15 sborů a na Severní Moravě a ve Slezsku něco přes 15 sborů. Během sčítání lidu 2001 příslušnost ke Křesťanským sborům uvedlo 3910 obyvatel České republiky.

Stoupenci Křesťanských sborů se často prezentují jako křesťané, kteří nejsou vázáni na žádnou konkrétní církev. Vedení jednotlivých sborů se ujímá skupina starších bratří uznaných a potvrzených shromážděním sboru (podle 1.Timoteovi 3,1-7), jejich spolupracovníci se nazývají diakoni a diakonky (z řec. pomocníci). Koordinaci sborů zajišťují zástupci volení do regionálních a celorepublikových mezisborových rad. Komunikaci se státní správou zajišťují dva zástupci (tzv. jednatelé) pověření shromážděním zástupců všech sborů.

Vztah k Bibli

Podobně jako v ostatních evangelikálních směrech, Křesťanské sbory a jejich teologie vycházejí zejména z určité sestavy krátkých novozákonních citací a jejich doslovného výkladu jako spolehlivých a autoritativních výpovědí. Základní činnost sborů sestává z různých forem biblického čtení a biblických hodin a kroužků. Důležitost Bible je podkládána biblickými citacemi (Skutky 2,42, 2.Timoteova  3,16; 2.Petrova 1,20-21). Společná setkávání křesťanů jsou zejména u Památky Večeře Páně – ta je slavena zpravidla každou neděli. Podle apoštolských spisů Večeře Páně byla vzpomínková slavnost, ustanovená Pánem, při níž věřící uctívali Boha Otce i Syna a dobrořečili mu za vykoupení (záchranu od hříchu). Činili tak podle Kristových slov na jeho památku (Lk 22,19-20). Památka Páně je slavnost díkůčinění a chvalořečení. Je při ní vzpomínáno:

  • že to byl on, který „naše hříchy na svém těle sám vnesl na dřevo“ (1Pt 2,24),

  • že to byla jeho krev, která byla „prolita na očištění našich hříchů“ (Mt 26, 28),

  • a že jsme jí byli ospravedlněni, posvěceni a učiněni blízkými Bohu.

Dle 1K 11,24-26 se jedná o

  • vzpomínkovou slavnost (činí se tak „na jeho památku“),

  • svědeckou slavnost (neboť „kdykoli byste jedli tento chléb a pili tento kalich, smrt Páně zvěstujete“),

  • a slavnost naděje (činí se tak „dokud nepřijde“).

Modlitba – modlitba jako vzývání, děkování a přímluva zahrnuje všechny životní situace a oblasti. Na biblických a modlitebních hodinách, v modlitebních kroužcích a během bohoslužeb věřící děkují za Boží blízkost a modlí se za osobní potřeby, misii i v moci postavené osoby.

Teologie

Pro věřící je typický velký důraz na několik konkrétních biblických citací, zdůrazňujících nezávislost na církevních strukturách a přímý vztah k Ježíši Kristu.

  • „Uvěřit v Ježíše Krista a přijmout jej za svého Zachránce a Pána“ – obvykle je očekáváno zejména vyslovení této konkrétní doslovné formulace v osobní modlitbě.

  • „…neboť máte jediného mistra a vy všichni jste bratři.“ (Ježíš Kristus, Matoušovo evangelium 23,8-12)

  • „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Ježíš Kristus, Matoušovo evangelium 18,20)

  • „…já vystavím svou církev.“ (Ježíš Kristus, Matoušovo evangelium 16,18)

Příslušnost k církvi

Pro příslušnost k církvi považují Křesťanské sbory za rozhodující tato kritéria:

  • Živý vztah k Ježíši Kristu. Do společenství věřících v církvi jsou Křesťanskými sbory (s poukazem na Sk 2,38-40; 1.Tes 1,9) přijímáni jen ti, kdo „prožili obrácení k Bohu“. Obrácením rozumí osobní přimknutí se k Bohu, vyznání hříchů a přijetí odpuštění, jež Bůh potvrzuje darem Ducha svatého a nového života.

  • Křest věřícího ponořením (s poukazem na Mt 28,19 „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“) chápou jako znamení o přechodu člověka k novému životu s Kristem. Křest je vnějším vyznáním osobního prožitku setkání se s Bohem.

  • Požádání o přijetí do sboru. Zájemce nejprve požádá starší sboru o rozhovor. Po určité době vzájemného poznávání a účasti zájemce na životě sboru může být veřejně přijat do sboru v rámci bohoslužebného shromáždění, obvykle aktem křtu. Příslušnost ke Křesťanskému sboru vylučuje příslušnost k jinému sboru či náboženské společnosti.